Když jsem byla malá odešel od nás táta

Když jsem byla malá táta od nás odešel. Ve 13 jsem si našla kluka který mě škrtil, o*ukal a opustil. můj nevlastní táta mě škrtil taky. od té doby si nenechám sáhnout na krk. Moje máma mě psychicky hází dolů. Vše mi vyčítá, vyhrožuje. Ve škole jsem totálně v pí*i, učitelky mě šikanují. Jsem nechtěná, sama mi to řekla máma a vše hází na mě. Za vše můžu já. Nikdo mě na tomhle světě nechápe a já se topím v depresích. Říkají jak to bude dobrý, ale nechápou mě. není to dobrý. nevím co dál dělat. myslím často na sebevraždu. všichni na tomhle světě jsou falešný mrdky. Vždy jsem byla v pohodě holka, ale od té doby, co to ten kluk udělal. Tak je to tahle na téhle úrovni. nesnáším svůj život. bouchám hlavou o zeď. Jsem agresivní a v depresích. Jestli si říkáte, že patřím na psychiatrii, tak ano. ráda bych tam byla, ale máma mě tam nedá, radši mě trápí. do školy se chodit bojím, proto si vymýšlím, že mi je blbě. ale nikdo už mi to nevěří. když řeknu někomu co mě trápí, nikdo mě neposlouchá, nebo se mi vysmějí. nikomu nevěřím. často mě máma neposlouchá. Nezná mě. Nechápe mě. Psycholog před rokem řekl, že jsem v pohodě, hah vtipný :) Moje máma chlastá a její nový přítel taky. odstěhovali jsme se k němu a já musím dojíždět do školy do mého rodného města. Nechci tu být. máme je přednější pivo než její vnoučata. Často moje ségra jí říká, že když nepřestane pít, nikdy je už neuvidí. ale ona. Má jen to pivo a přítele. Hlavně, že pro vnoučata tak moc brečí. jsem uzavřená do sebe, ale když mám záchvat vše jde ven. Ničím vše kolem sebe, hlavně aby to šlo ven. proto to bouchání hlavou o zeď. pomocte prosím. :(