Všechno mě rozbrečí

Dobrý večer, prosím, jsem už zoufalá a nevím si rady. Všechno mě rozbrečí. Poslednich 8let mě dost potrápil manžel svým chováním ke mě i dětem, přidal se dospělý syn-najednou z něj byl nezodpovědný člověk, v zimě nepřijel po odpol. směně domů, já se mu nemohla dovolat a to delall casto a já se děsila, ze se vyboural, když bylo tolik sněhu, pak rozbil půjcené auto-my škodu zaplatili, přestal chodit do práce-tohle trvalo cca rok a můj muž jen nadával a pil vzdy, když měl volno. Syn se pak naštěstí zase nejak srovnal a začal, blbnout"mladší syn, řekne, že přijde ve 21h, neprijde. Pak že maximalne do 23h, zase nedodrzí čas, takhle změní dobu 4xza vecer. Před půl rokem si sedl syn do auta(dozadu), které pak spadlo ze stráně do rybníka a syn měl zlomený pistranní výběžek krčního obratle-pri té hrůze-velké štěstí, ustála jsem to, ale ani jednou mě můj muž treba nevzal za ruku a nerekl, ze to všichni zvládneme. pak jsem prijela jednou z práce a v garáži druhé auto a byl, cítit"jeste horký motor. Bylo to divné, když muj muž měl volno a jindy tou dobou(21h) uz mel nejaké to pivo, tak kde by byl autem? Strašně jsem se styděla a stydím dál sama před sebou, ale 1. v zivote jsem se podívala manželovi do mobilu. napsal své kolegyni o 25mladší kokegyni se kterou si dali schůzku, že jak jí uvidel, měl co delat, aby se udržel, že je krásná a pa, prdelko. Udelalo se mi špatně z něj i ze sebe. Manzelovi jsem rekla, at si požádá o rozvod, ze jsem si prečetla tu smsku a už nemam sílu takhle dál fungovat. On na to reagoval, že s ní nemá nic a ze je rád, ze jsem si to precetla, že aspoň vidí, podle mé reakce, že mi na nem pořád zaleží. Tak nějak to pořád mezi námi visí, ale mám pocit, že se poslední půl rok od toho můj muž docela snaží. Nevím co mám delat, ale já vsechny ty starosti nedokážu přejít, Celé roky mi muž vytýká, že se můžu pro kazdeho rozkrájet a nadává mi za to. Ale to jsem já, nikdy jsem nebyla jiná, 31let pracuju jako zdravotník nejdříve na chirurgii teď 19let v senior centru na 3směny, dál na ŽL dělám přístroj. pedikùru. Celý zivot vidím nemoc, bolest, stáří. jsem divná nebo blázen když bych chtěla aspoň nekdy zažít, že mě můj muž jen tak pohladí, nebo vezme za ruku? Pak narazím na paní ing. co dělá danová přiznání a cizí člověk mi začne říkat, jak si nesmírně váží lidí jako jsem já, co delají tuhle práci a že jsem strašně hodný člověk a já. se rozbrečela, nešlo to přestat. Cítím se strašně unavená, nejspíš mi poradíte vyhledat odbornou pomoc, ale bydlím v menším měste a já pracuji 6dnů v týdnu, nemám čas jezdit do okresního mesta. Teď brečím pořád, dojme mě slušný člověk, reklama. všechno. Děkuji za Váš čas, věnovaný čtení mé zpovědi.

Dobrý deň. Prečítala som si Váš príspevok a naozaj by bolo fajn, keby ste vyhľadali odbornú pomoc. Aj keď má človek zápal pľúc, tak potrebuje lekára, prečo keď sa necítite po psychickej stránke dobre, tak na lekára nemáte čas? Každý človek má v sebe nie len tú racionálnu stránku, ale aj emocionálnu. Aj keď veľmi chceme, aby sa nás rôzne situácie "nedotýkali", vždy to v nás niečo vyvolá. Je to ako keby ste tlačili na nafúknutý balón. Na jednej strane ho stlačiť viete, ale na druhej sa vyduje a môže aj prasknúť. Vy pravdepodobne dlhodobo potláčate veci, ktoré Vás trápia. Problémy so synmi, manžel, ktorý nie je voči Vám pozorný a láskavý tak ako by ste to Vy potrebovali. To všetko bolí a asi je toho na Vás už veľmi veľa. Odporúčam Vám hovoriť o svojich pocitoch, o tom, ako ste smutná, čo Vám prekáža, čo chcete zmeniť. Lebo plač a slzy sú prejavom smútku. Ak nechcete hneď utekať do okresného mesta, skúste začať doma. Povedzte manželovi ako sa cítite. Ak máte kamarátku, vyžalujte sa jej. Ak to ale nepomôže a budete stále smutná, vtedy už naozaj nemôžete otáľať a pôjdete k lekárovi, kde si necháte odborne pomôcť. Držím palce.